Vřeští, piští, ječí, dupe. Válí se po zemi a kope kolem sebe.
Případně bije rodiče.
Příčina banální.
O důstojnosti malého vztekajícího se dítěte zdánlivě nemůže být řeč.
A přece… právě zachování jeho důstojnosti považuji za důležité.
Výchovní poradci se dnes shodují: děti potřebují jasné hranice, důslednost.
Konečně se zdá, že máme ten pravý mustr, zlaté pravidlo, které nás provede úskalími výchovy.
Dovolím si polemizovat.
„Už od batolete ho učím, že před večeří si musí uklidit hračky.
A pořád to zkouší – vrhá se ke stolu, zatímco se hračky válí po celém bytě.
Takže ho musím vracet a pak všichni čekáme, jídlo chladne.
Ale teď už vím, kde jsem udělala chybu!“ hlásí vítězoslavně maminka pětiletého Ondry.
Ve věku konzumu mají děti většinou obrovské množství hraček a pro dospělé je dosti obtížné je ještě něčím překvapit.
Pro děti je však nejdůležitější to, co v žádném obchodě nekoupíme.
Jaké dárky by rodiče měli nejraději dávat svým dětem?
A kolik z nich jste svým dětem dali vy?
Děti jsou malé jen chvíli, ale tyhle chvíle je budou ovlivňovat po celý jejich život.
Dříve byla rodina neustále pospolu. Otec se věnoval zajišťování obživy, hospodářství i řemeslu, kterému učil od raného dětství také své děti.
Práce matky se týkala především domácnosti, hospodářství a péče o děti, kterých dříve bývalo v průměru 4-5 v rodině.
Tato práce se odehrávala většinou doma pod stálým přihlížením dětí, které tak měly možnost dozvědět se a naučit vše v praxi.
Jak děti rostly, tak se samy přirozeně zapojovaly postupně do všech činností, ve kterých se postupně zdokonalovaly až do dospělosti.
Většina mužů i žen si zakládali rodiny záhy po dovršení dospělosti a proto není divu, že vedení hospodářství, domácnosti i péče o děti bylo pro ně zcela přirozenou záležitostí.
Tento model na světě fungoval několik tisíc let.
Své děti milujeme, s úžasem sledujeme, co již dokážou, jsme ochotni udělat pro ně vše a právě o to víc nás překvapují a trápí jejich vzdory a vzteky.
Co s tím?
Kolem prvního roku naše dítko začne protestovat vůči zásahům dospěláka (př. oblékání, jídlo), omezením (tam nesmíš) a našim přáním.
Pláče, vzpírá se, křičí, zajíká se, prohýbá se do oblouku a my musíme ho držet a vydržet.
V hlavě se nám honí myšlenky jak to udělat jinak, co změnit, aby se to neopakovalo, jak reagovat, jak zasáhnout?
O víkendu jsem se při krájení bylinek řízla do prstu.
Krve z toho bylo spousta, držela jsem prst v dlani, sedla jsem si na židli a požádala jsem děti, aby doběhly pro tatínka.
Manžel přišel a začal mi prst ošetřovat.
Pak se ale stalo něco, co mě přivedlo k napsání tohohle článku – shodou okolností u nás byl i můj otec.
Když se on objevil na scéně prohlásil: “To víš, nešikovné maso musí pryč.“ a jal se vysvětlovat, jak správně krájet bylinky, aby mi příště zůstaly prsty celé.
1.Pracovní doba naprosto nekoresponduje se zákoníkem práce, kdy přesčasy jsou chápány jako součást pracovní doby.
24-hodinová směna není výjimkou, stejně tak práce o víkendu a o svátcích. V práci musíte dokonce i přenocovat.
2. Teambuildingové akce znamenají, že jdete s dítětem na písek dělat bábovičky a nebo jdete na nákup.
Tím budujete váš tým a to je stejně jako ve firmě vrchol zábavy.
Dětské záchvaty vzteku dokážou rodiče dovést k zoufalství.
Mnozí v takovou chvíli neudrží vlastní nervy na uzdě a dojde i na křik, plácnutí nebo ponechání dítěte na hanbě.
Jak vypjatou situaci zklidnit a obejít se bez fyzických trestů?
Veronika Hurdová občas mluví sprostě, a tak je jen otázkou času, kdy české slůvko s „r“ uprostřed zopakuje její tříletá dcera na veřejnosti.
A co potom?
Jak zareaguje autorka blogu Krkavčí matka, která své děti vychovává takzvanou svobodnou výchovou?
Když je čtyřletá Sárinka ve školce, chová se mile, poslušně a všichni ji znají jako usměvavého andílka.
Dokonce i když je s tatínkem. Drží ho za ruku, poslechne každý jeho pokyn a není s ní žádný problém.
Pokud se však poté setká s maminkou, je jako vyměněná.
Pofňukává, odmlouvá, chová se hyperaktivně – neposedí.
Lidé na matku útočí, že má rozmazlené dítě, že ho neumí vychovávat.
„Jak to, že s námi je tak hodná a tebe vůbec neposlouchá?!“ slýchává bezradná matka od okolí.
Jistě znáte z okolí či ze své domácnosti ty netrpělivě vykřikující a poskakující děti, které se hlasitě hlásí o slovo.
Nevychovanci jedni rozmazlení!
Ruku na srdce, kolik dospělých lidí má stejný problém?
Hodně.
Jsme mistry iluzí. Sami se jim oddáváme a navíc se snažíme přesvědčit o nich okolí.
Téměř každý, kdo má děti, mluví občas o tom, jak moc pro něj znamenají.
Jak důležité pro něj jsou. A že tou nejvyšší hodnotou je rodina.
To zní opravdu hezky.
Jen moc nechápu, když jsou děti pro každého takový poklad, proč jich je tak málo…
„Když jsem dal svému synovi oběd, nechtěl jíst.
Moje trpělivost přetekla, tak jsem mu to nařídil rozkazem a šel si na balkon zapálit.
Bylo to v zimě, tak na mě syn zavolal, ať zavřu dveře, že je mu chladno.
Jenže nově udělané balkonové dveře nejdou zavřít zvenku, proto jsem mu řekl, ať je zevnitř zavře sám…“
„Rodiče, kteří mě vyhledávají v poradně, si často stěžují na hromady hraček.
Stejně jako děti je nezvládají uklidit a vlastně už o nich ztratili přehled.
Přesto stále kupují další a další. A děti se uprostřed té záplavy nudí…“
„A čím dál víc útočí výrobci prostřednictvím reklamy přímo na děti.
Vzbuzují v nich touhu – a využívají jejich schopnosti vyprosit, vydupat, vysmutnit či vyvřískat si to, co chtějí.
U nás nevím o statistice, jež by to evidovala, v USA však prý vzrostly výdaje na reklamu cílenou na děti mezi lety 1983 a 2009 160× (ze 100 milionů na 16 miliard).“
Když se staneme matkami, je kolem nás tolik nezodpovězených otázek.
Každý den tápeme, jestli rozhodnutí, která děláme a jak je děláme, jsou správná.
Jestli správně krmíme své děti. Jestli jsme dost dobré a zasloužíme si pochvalu.
Každé selhání i sebemenší se odrazí na tom, jak se vnímáme.
Ano, jsme k sobě nemilosrdné a neodpouštíme si nic.
Rodiče jsou pro dítě zásadní vzor v jeho vývoji od narození.
Jestliže vyrůstá v prostředí křiku, hádek a násilí – je velmi pravděpodobné, že buď tento vzor přejímá nebo se naopak proti němu tvrdě vymezí.
“Vlastně má na vybranou mezi tím, co nějak umí, protože ho to rodiče dobře naučili nebo chce další vztahy vytvářet bez hádek, protože se jich bojí a neumí se s nimi vyrovnat.”
Nedorozumění se však nelze vyhnout a je velmi žádoucí schopnost umět nedorozumění řešit, byť konstruktivní hádkou.
Že je to proti Vaší přirozenosti a na sílu? I to chápeme. Každý to má jinak.
Postarejte se tedy sama o sebe a najděte si v tom snesitelnou míru.
Můžete omezit množství dostupného materiálu, ohraničit prostor, kde bude nepořádek povolen nebo odstranit věci, které nechcete zničit. Inspiraci najdete v tomto článku o připraveném prostředí.
Je ale moc fajn najít kompromis mezi Vaším charakterem a charakterem Vašeho dítěte.
Když dítěti dáme ochutnat luštěniny a kloudný mix zeleniny až kolem roku a půl ne-li déle, je více pravděpodobné, že tuto chuť později odmítne.
Dítě by tyto základní chutě mělo ochutnat mnohem dříve, vlastně by to měly být jeho první pokrmy.
Pokud dokrmovat začneme sacharidovými kašičkami, nemůžeme se divit, že nám později odmítá zeleninu.
Většina dětí si v zápalu hry nebo objevování světa bohužel neuvědomí, že by se měla napít.
Je tedy zatím na nás, abychom dítě upozorňovali a dávali na něj pozor, zda pravidelně pije.
Nápojové zásobníky dodržování pitnému režimu nám ale napomáhají v této pozornosti a mají hned několik dalších skvělých výhod.
Dnes to vezmeme ryze prakticky. Co přesně má umět předškolák, než se vydá k zápisu a od září do první třídy?
Patnáct dovedností může do jisté míry předvídat školní zralost a zajistit, že se dítě nebude v první třídě ani nudit, ani zbytečně trápit.
Jdeme na to!
Pamatujte si ale, že všechno se ještě vyvíjí a dítě má stále půl roku na to všechno dohnat.
Je vždy dost subjektivní co je vysoké, či ne bezpečné místo.
Pro některou maminku je to obyčejná lavička, pro jinou je v pohodě když její tříleté dítě leze na vysoký strom.
Samozřejmě je bezpečnost důležitá, mnoho rodičů své děti ale chrání někdy až moc.
Je to opravdu hodně specifický způsob hry, který bych Vám ráda trochu přiblížila.
Myslím, že je poměrně opomíjený a přitom má spoustu benefitů.
K otevřené hře se využívají z velké míry Waldorfské hračky, ale nejen ty (můžete využít i řadu přírodních surovin).
V první řadě je třeba říci, že vám hodně pomohou učitelky ve školce.
Už ony samy poznají, které děti ke školní docházce nedozrály a ještě by jim rok ve školce prospěl.
Takže prvotní informaci a posouzení dostanete zcela určitě od nich.
Potom vás bude čekat pedagogicko-psychologická poradna, kde se už jenom vše potvrdí a školní odklad je hotov.
Pro připomenutí základních informací k otevřené hře. Dítě si může hrát podle vlastní představivosti. Není nijak svázané průběhem hry.
Může vytvořit a vyzkoušet vše, co má k dispozici.
Má pouze pravidla za jakých podmínek si může hrát- například, že smyslový materiál patří na pracovní plochu (to je hodně o tréninku).
Ze začátku je smyslový materiál z velké části mimo pracovní plochu, ale postupem času se s tím dítě naučí pracovat, stejně, jako s tácy nebo pracovními koberečky v Montessori.
Supermarket je pro děti svět, kde stále objevují něco nového a nového.
V každé uličce, zatáčce se najdou nové a nové věci, velké a barevné krabice.
Někde to chrastí, jinde to šplouchá. Nenechavé ručky vašeho potomka pak automaticky po všem sahají, chtějí to ozkoušet na vlastní kůži.
Nejlepší je, když dítě umístíte do nákupního vozíku.
Z něj má totiž daleko lepší přehled. I pro vás jako rodiče je nákupní vozík spásou, dítě je v něm lépe „ovladatelné“, neženete se za ním po celé prodejně.
Horší je, když dítě na předměty dosáhne.
Sice je potichu, ale zato vám zdatně pomáhá s nákupem, samozřejmě podle vlastního uvážení.
Začíná to chvíli poté, co dítě oslaví první narozeniny a trvat to může několik let.
Horory na nákupech!
Daly by se o tom napsat romány, ale existuje pár pravidel, jak takové nakupování s dětmi přežít v co nejzachovalejším duševním zdraví.
A rozhodně jsou to rady, které vyzkoušíte, protože i když se tomu nakupovacímu hororu budete vyhýbat, co to půjde, čas od času tuhle nepříjemnost absolvovat musíte.
Máte pocit, že je vaše dítě hladovější než obvykle a vypadá to, že by vás nejraději celou snědlo?
Zřejmě je právě v růstovém spurtu.
Vyskytuje se nejčastěji mezi šestým a dvanáctým dnem, šestým a osmým týdnem, ve třetím měsíci, v polovině čtvrtého a také přibližně kolem šestého měsíce.
Zajímá vás, jestli a kdy je dítě uprostřed spurtu?
Tyhle signály vám to napoví!
Montessori pomůcky byly vyvíjeny celý profesionální život doktorky Marie Montessori a jsou definovány mnoha výzkumy a praktickými zkušenostmi právě s dětmi.
Každý detail pomůcky – tvar, barva, materiál, struktura – je definován z konkrétního důvodu a má svůj smysl.
Montessori pedagogika je natolik obsáhlá, že existují i 2 leté kurzy, kde Vás učí, jak pomůcku správně dítěti ukázat a jak přesně funguje každý dílčí parametr.
Svoje dítě vždycky povzbuzuje
Je jedno, jestli potomek dojídá poslední dvě sousta, snaží se sám složit kostičky lega nebo namalovat obraz pro maminku, vy byste nikdy neměl hodnotit:
Na to nemáš, co to proboha zase děláš a podobně.
Děti potřebují pro zdravý růst a vývoj lásku, respekt a povzbuzení.
Dejte jim tolik volnosti, kolik je v rámci jejich bezpečnosti možné.
Buďte tady pro ně, chvalte za všechny pokusy, omyly taktně přecházejte.
Montessori pedagogika (někdy označovaná také jako Montessoriovská škola) je stejně jako třeba Waldorfská škola, Začít spolu nebo Zdravá škola jeden z alternativních pedagogických směrů, se kterými se můžete potkat po celém světě.
Její autorka, Maria Montessori, byla výjimečnou ženou a průkopnicí v mnoha směrech, které na přelomu 19. a 20. století byly určeny téměř výhradně mužům.
Pokud vás život Marie Montessori zajímá, rozhodně doporučuji dokument Maria Montessori z dokumentárního cyklu Výjimečné ženy, který je
