Při rozhovorech s rodiči se zpravidla projevují dva základní přístupy k tématu.
Hranice jsou buď vnímány tvrdě a negativně – jako “trest”, který dítěti ubližuje a ke kterému by v ideálním případě nikdy nemělo dojít; nebo na opačné straně spektra hranice jako nezbytný a užitečný nástroj, s pomocí kterého dítě přetvoříme ze “špatného” přirozeného stavu do poslušného “vychovaného” dítěte.
Správné a hodné je pak dítě, které udělá přesně to, co mu řekneme.
Ve vzdělávání probíhá až překvapivě vášnivá debata ohledně dvou odlišných přístupů: ve prospěch věkově smíšených versus striktně věkově oddělených tříd.
V současné době se zdá, že se novější trendy v mateřských školách přiklání k věkově smíšeným skupinám.
Na základních školách jednoznačně vedou segregované třídy, smíšené se vyskytují jen ojediněle, spíše jen jako nutné zlo v malých školách.
Zkusili jste už náš online Montessori kurz?
Před více než stoletím se Dr. Montessori, v rámci svého lékařského výcviku, rozhodla pozorovat skupinu dětí v psychiatrické léčebně.
Aniž by to věděla, vykročila tak na cestu, která posléze změnila nejen moderní vzdělání, ale i celé naše pojetí dětství jako takového.
Možná si myslíte, že pití z otevřeného hrnečku může vést k většímu rozlévání a nepořádku než z tradičního hrnečku, ale ve skutečnosti přináší mnoho výhod. To proto, že když své dítě naučíte používat otevřený hrneček již v raném věku, můžete se zbavit nutnosti používat...
Dr. Montessori bylo zřejmé, že tělo a mysl nejsou pouze propojeny, ale že tvoří jedno a to samé.
Zastávala se pohledu, že lidská inteligence nemůže být chápána jako činnost mozku, pro který je zbytek těla pouze bezduchý nástroj v jeho službách.
Namísto toho vnímala lidskou bytost jako integrovaný celek: periferní nervový systém a tělo fungují jako prodloužení mozku a jsou samy o sobě jeho nedílnou součástí.
Je všeobecně známo – alespoň v Montessori kruzích – že pohyb je absolutně nutný pro dobré prospívání dítěte, jeho dobré zdraví a rozvoj.
Pohyb je neoddělitelně spjatý s myšlením a bytím; pokud se ho dětem nedostává dost, jsou často náladové, frustrované, anebo naopak překypují nadbytečnou energií.
Už jste v Montessori narazili na termín „vývojová krize“?
Možná to zní trochu děsivě, ale je to pouze označení pro důležitý milník v lidském vývoji.
Následující článek vám možná nabídne čerstvý pohled na časté rodičovské výzvy a problémy.
Výtvarné umění a umělecké vyjádření jsou v Montessori považovány za jednu ze základních lidských tendencí.
Také víme, že tvoří klíčový aspekt psychologického vývoje dítěte.
Jak můžeme porozumět, interpretovat a podporovat tuto důležitou dětskou činnost?
Většina dospělých považuje schopnost psát za naprosto samozřejmou.
Asi málo z nás se při psaní nákupního seznamu zamýšlí nad tím, že k tomu vlastně potřebujeme nesmírně komplexní souhru kognitivních dovedností, vizuálně prostorového vnímání a ohromně jemnou motoriku.
Dřevěný hrací stolek s aktivitami je vhodný pro děti od 12 do 36 měsíců. Stolek obsahuje různá stohovací lesní zvířátka, která jsou tvořená kostkami.
Na stolku jsou také ozubená kolečka, kterými lze točit, labyrint s kuličkami a kostky různých tvarů, které se děti učí vkládat do správných otvorů.
Dětský stolek poskytuje dětem široké spektrum zajímavých aktivit, které je zabaví a zároveň rozvíjí.
Hra s labyrintem, skládání zvířátek, otáčení ozubenými kolečky či dětská vkládačka – to vše pomáhá nejmenším dětem s rozvojem logického myšlení a jemné motoriky.
Internet je plný „inspirací” pro rodiče a učitele malých dětí.
Najít můžete úžasně tvořivé a nápadité rady a návody, ale také hromady naprosto zcestných věcí.
Proto si tento článek klade za úkol poskytnout nikoliv seznam konkrétních nápadů, ale raději příklady, vysvětlení a zásady.
Ty vám pomohou s tím, jak vybrat (nebo vymyslet) výtvarné aktivity, na co nezapomenout a čemu se raději vyhnout.
Všechny maminky i tatínkové jistě ví, jak je čištění dětských zoubků důležité.
Čistit zoubky je nutné už s prořezáním prvního zoubku. Pro děti ovšem už tak důležité (ani zábavné) být nemusí.
Násilí nic nevyřeší a je potřeba v dětech vypěstovat zdravé hygienické návyky a čištění zoubků by se tak mělo stát každodenním hygienickým návykem.
S miminky většinou problém nebývá, ale čím je dítě starší, může čištění zoubků považovat za nudu a ztrátu času, kterou může využít třeba raději hraním nebo řáděním v maminčině šuplíku.
Od nastavování hranic, řešení konfliktů, přes motivaci až po potlačování nevhodného a nežádoucího chování – příčinou mnoha rodičovských potíží často bývá neschopnost ‚navzájem se pochopit‘.
“Jak mu to mám říct, aby to konečně pochopil?”, “Jako kdyby mě vůbec neposlouchala.”
Nebo naopak: “Co se nám to snaží říct?”
I když se to někdy může zdát, fňukající dítě nám to opravdu nedělá schválně.
Většinou má ke své nespokojenosti a otravnosti některý z těchto důvodů.
Faktem ale je, že mnohé důvody jsou skryté anebo nás z našeho úhlu pohledu nenapadnou: pojďme se podívat, jaké příčiny mohou moci za nevrlou náladu batolat.
Úkolem dítěte je pomocí pinzety přiřadit včelku do stejně barevného úlu.
Pro malé děti je na začátku nejlepší vkládat včeličky do domečku bez pinzety, naučí se princip hry, poznají barvičky a procvičí si počty.
Později zkuste včeličku přesunout do úlu pomocí pinzety.
Ze začátku je tento pohyb pro děti docela těžký, nám pomohlo otočit úly otevřenou částí nahoru, včeličky tak z úlu nevypadnou, když děti ze začátku tvrdě do úlu naráží.
Montessori vzdělávání se vyhýbá odměnám a trestům.
Princip je jednoduchý: dítě by se mělo učit – a je plně připraveno se učit – takovým tempem a způsobem, které přesně odpovídá jeho vývoji a individualitě.
To mu přináší hluboké vnitřní uspokojení a pomáhá mu na cestě k sebeutváření; žádnou další motivaci nepotřebuje.
Role dospělého je připravit prostředí pro učení a umožnit dítěti v něm pracovat, ne tlačit se do procesu učení a snažit se ho ovládat prostřednictvím necitlivých zásahů, ať už se jedná o negativní (tresty), nebo pozitivní (odměny a pochvaly).
Dr. Montessori nám mnohokrát opakovala, že dítě je samo sobě učitelem a učí se samo zkoumat svět.
My dospělí jsme ale nutná součást tohoto světa a mnoho z nás – rodiče a širší rodina, učitelé, přátelé a další – slouží dítěti jako průvodci v jeho učení.
Dítě potřebuje, abychom mu poskytli vysvětlení, nastavili vhodné hranice chování a sami šli příkladem; a časem také, abychom kontrolovali některé jeho projevy, zamezili nebezpečnému, nežádoucímu a nevhodnému chování a přesměrovali energii dítěte nebo mu odepřeli něco, co zrovna chce.
