Vřeští, piští, ječí, dupe. Válí se po zemi a kope kolem sebe.
Případně bije rodiče.
Příčina banální.
O důstojnosti malého vztekajícího se dítěte zdánlivě nemůže být řeč.
A přece… právě zachování jeho důstojnosti považuji za důležité.
Koupání dítěte od narození v dobrých podmínkách nemá zdaleka pouze hygienický význam.
Probíhá-li ve správných podmínkách, správným způsobem, hravou, citlivou a nenásilnou formou, za doprovodu písniček a básniček, pak je nejenom jednou z nejoblíbenějších a nejpříjemnějších, ale hlavně nejužitečnějších aktivit rodičů s dětmi.
Výchovní poradci se dnes shodují: děti potřebují jasné hranice, důslednost.
Konečně se zdá, že máme ten pravý mustr, zlaté pravidlo, které nás provede úskalími výchovy.
Dovolím si polemizovat.
„Už od batolete ho učím, že před večeří si musí uklidit hračky.
A pořád to zkouší – vrhá se ke stolu, zatímco se hračky válí po celém bytě.
Takže ho musím vracet a pak všichni čekáme, jídlo chladne.
Ale teď už vím, kde jsem udělala chybu!“ hlásí vítězoslavně maminka pětiletého Ondry.
Každý novorozenec je v prvních dnech, týdnech a měsících poznamenán polohou i omezenými pohybovými možnostmi a zkušenostmi z nitroděložního života.
Dítě před narozením žilo po dobu 9 měsíců v těsném prostoru stále stejně teplé dělohy schoulené do klubíčka a s mírně zakloněnou hlavou.
Není divu, že se po narození nějaký čas chová stejně.
Ve věku konzumu mají děti většinou obrovské množství hraček a pro dospělé je dosti obtížné je ještě něčím překvapit.
Pro děti je však nejdůležitější to, co v žádném obchodě nekoupíme.
Jaké dárky by rodiče měli nejraději dávat svým dětem?
A kolik z nich jste svým dětem dali vy?
Děti jsou malé jen chvíli, ale tyhle chvíle je budou ovlivňovat po celý jejich život.
Přírodní proces jako porod se do detailu naplánovat nedá.
Přesto je důležité si svůj porodní plán připravit.
Porodní plán je vlastně jakýsi soupis přání, jak by měl náš porod ideálně probíhat.
Když se žena na svůj porod připraví, zbaví se strachu z neznámého a bude lépe schopna komunikace se zdravotníky.
I pro ně je informovaná rodička přínosem a porodní plán dobrým komunikačním nástrojem.
Dříve byla rodina neustále pospolu. Otec se věnoval zajišťování obživy, hospodářství i řemeslu, kterému učil od raného dětství také své děti.
Práce matky se týkala především domácnosti, hospodářství a péče o děti, kterých dříve bývalo v průměru 4-5 v rodině.
Tato práce se odehrávala většinou doma pod stálým přihlížením dětí, které tak měly možnost dozvědět se a naučit vše v praxi.
Jak děti rostly, tak se samy přirozeně zapojovaly postupně do všech činností, ve kterých se postupně zdokonalovaly až do dospělosti.
Většina mužů i žen si zakládali rodiny záhy po dovršení dospělosti a proto není divu, že vedení hospodářství, domácnosti i péče o děti bylo pro ně zcela přirozenou záležitostí.
Tento model na světě fungoval několik tisíc let.
Své děti milujeme, s úžasem sledujeme, co již dokážou, jsme ochotni udělat pro ně vše a právě o to víc nás překvapují a trápí jejich vzdory a vzteky.
Co s tím?
Kolem prvního roku naše dítko začne protestovat vůči zásahům dospěláka (př. oblékání, jídlo), omezením (tam nesmíš) a našim přáním.
Pláče, vzpírá se, křičí, zajíká se, prohýbá se do oblouku a my musíme ho držet a vydržet.
V hlavě se nám honí myšlenky jak to udělat jinak, co změnit, aby se to neopakovalo, jak reagovat, jak zasáhnout?
Když se na narozeninovém dortu našeho kuliferdy nebo naší princezny objeví pět či šest svíček, začíná pomaloučku kroužit po rodině otázka školy.
Než začneme vybírat konkrétní školu, musíme si odpovědět na otázku, jestli naše dítko je na školu připravené, jestli školu zvládne, jestli vůbec už má jít do školy.
V této souvislosti nacházíme dva nejčastější pojmy školní zralost a školní připravenost, pojďme si vysvětlit, co který pojem znamená a co si máme pod ním představit.
Proč vaše dítě neleze a mělo by?
Když dítě neleze, může to mít hned několik příčin.
Slabé bříško, slabé ručičky, kluzká podlaha, používání chodítka (které je často příčinou i špatné chůze), nebo mu rodiče příliš brzy nabídli sed a stavěli ho na nožičky, a tak dítě tuto velmi důležitou dovednost přeskočí.
Přesto doporučuji dítě k lezení stimulovat. Každé dítě je schopno se lezení naučit!
Plavání je první a jediná možná sportovní aktivita, kterou je nejlépe nabídnout dítěti ihned po narození a poté ji provozovat po celý život.
S novorozenci se dá začít plavat hned po zahojení pupeční jizvy.
S miminkem je ideální plavat každý den večer v rámci pravidelného večerního koupání.
Vhodná teplota vody pro tyto děti je 36–38 °C.
Pro nejmenší děti je k plavání naprosto dostačující malá dětská vanička.
Mezi nejkrásnější zážitky však patří společná koupel ve velké vaně a v příjemně teplé vodě kolem 38 °C, ovšem prozatím pouze s tatínkem.
Maminka může jít s dítětem do vany ke společné koupeli až po šestinedělí.
Jak všichni rodiče vědí, děti jsou na rozdíl od dospělých mnohem zvídavější, rády poznávají svět všemi smysly a obzvláště dotykem.
Proto je i jejich oblibou strkat si do pusy vše, co najdou v dosahu, a jelikož první měsíce života jsou nejčastěji v mámině náruči, je zpravidla nejoblíbenějším předmětem zájmu vše, co má na krku.
O víkendu jsem se při krájení bylinek řízla do prstu.
Krve z toho bylo spousta, držela jsem prst v dlani, sedla jsem si na židli a požádala jsem děti, aby doběhly pro tatínka.
Manžel přišel a začal mi prst ošetřovat.
Pak se ale stalo něco, co mě přivedlo k napsání tohohle článku – shodou okolností u nás byl i můj otec.
Když se on objevil na scéně prohlásil: “To víš, nešikovné maso musí pryč.“ a jal se vysvětlovat, jak správně krájet bylinky, aby mi příště zůstaly prsty celé.
1.Pracovní doba naprosto nekoresponduje se zákoníkem práce, kdy přesčasy jsou chápány jako součást pracovní doby.
24-hodinová směna není výjimkou, stejně tak práce o víkendu a o svátcích. V práci musíte dokonce i přenocovat.
2. Teambuildingové akce znamenají, že jdete s dítětem na písek dělat bábovičky a nebo jdete na nákup.
Tím budujete váš tým a to je stejně jako ve firmě vrchol zábavy.
Dětské záchvaty vzteku dokážou rodiče dovést k zoufalství.
Mnozí v takovou chvíli neudrží vlastní nervy na uzdě a dojde i na křik, plácnutí nebo ponechání dítěte na hanbě.
Jak vypjatou situaci zklidnit a obejít se bez fyzických trestů?
Už aby lezlo, sedělo, chodilo, běhalo…
Rodiče i prarodiče se radují z každého pokroku dítěte.
A snaží se mu v tom napomáhat, ovšem poměrně často mu škodí.
Třeba tím, že ho při sezení podpírají polštáři, dávají ho do špatné klokanky a ještě navíc obličejem ven nebo začínajícího chodce vodí s rukama nahoře.
Vadí i to, když ho všelijak omezují v přirozeném pohybu.
Veronika Hurdová občas mluví sprostě, a tak je jen otázkou času, kdy české slůvko s „r“ uprostřed zopakuje její tříletá dcera na veřejnosti.
A co potom?
Jak zareaguje autorka blogu Krkavčí matka, která své děti vychovává takzvanou svobodnou výchovou?
Když je čtyřletá Sárinka ve školce, chová se mile, poslušně a všichni ji znají jako usměvavého andílka.
Dokonce i když je s tatínkem. Drží ho za ruku, poslechne každý jeho pokyn a není s ní žádný problém.
Pokud se však poté setká s maminkou, je jako vyměněná.
Pofňukává, odmlouvá, chová se hyperaktivně – neposedí.
Lidé na matku útočí, že má rozmazlené dítě, že ho neumí vychovávat.
„Jak to, že s námi je tak hodná a tebe vůbec neposlouchá?!“ slýchává bezradná matka od okolí.
Jistě znáte z okolí či ze své domácnosti ty netrpělivě vykřikující a poskakující děti, které se hlasitě hlásí o slovo.
Nevychovanci jedni rozmazlení!
Ruku na srdce, kolik dospělých lidí má stejný problém?
Hodně.
Mnoho rodičů touží po tom, aby se jeho čerstvě narozené miminko naučilo co nejdříve a hlavně kvalitně pást koníčky, poté sedět, stát a nakonec chodit.
Proto také řada rodičů dětem v těchto dovednostech pomáhá, jak nejlépe umí.
V tomto případě je však lépe pomáhat méně, a když už, tak opravdu vědět jak.
