Jak posílit dětskou imunitu | Rady odborníků a zkušenosti maminek

Děti se rodí plné potenciálu a naším úkolem je být jejich dobrými průvodci.
Potřeby dítěte nejvíce ovlivňuje prostředí, které má kolem sebe, a pak také zážitky, které prožívá se svými nejbližšími.
Ve fázi raného dětství se utváří jejich fyzická a biologická nezávislost.
Inspirujte se vybranými hračkami a doma vyráběnými pomůckami vhodnými pro nejmenší děti.

Co vše se vám může hodit?
Cokoliv, co se váže k danému kontinentu, státu nebo městu.
Oblíbené jsou fotografie, pohlednice, různé upomínkové předměty symbolů daného místa.
Děti rády vidí obrázky místních obyvatel a hlavně dětí, zajímají se o to, jaká zvířata v dané oblasti žijí.
Zajímají se o to, čím se v dané zemi platí, jak vypadají místní peníze.

Většina rodičů chce, aby jejich dítě správně vyslovovalo, naučilo se hezky psát a plynule číst.
Těmto základním úkonům předchází příprava, která ponese to správné “ovoce” až s odstupem času.
Takže pokud chcete, na nic nečekejte a pusťte se do toho.
To, co se dítě naučí od narození do 6 let, je to nejcennější pro jeho život.

Všechny děti se rodí s přirozenou schopností vnímat množství.
Čísla jsou ale abstraktní a pro další rozvoj matematické mysli je třeba dát dítěti konkrétní zkušenost a propojení množství a symbolu.
Následně již lze představit základní matematické operace.

Před nedávnem jsme se věnovali aktivitám týkajících se zeměpisu.
Pro pochopení souvislostí, kam vlastně člověk patří, si můžete vyrobit z papíru či z plsti nebo z různých krabiček pomůcku, ve které znázorníte, kde se v tuto chvíli vy a vaše dítko nacházíte.
Do nejmenší krabičky (či na nejmenší papír) můžete nalepit svoji fotku (či nakreslit obrázek vaší rodiny) a následně doplnit další úrovně.

Poznávání lidského těla je pro děti fascinujícím zážitkem.
Dali jsme pro vás dohromady 20 užitečných aktivit, při kterých děti budou moci poznávat jednotlivé části lidského těla, vnitřní orgány a kostru.
Skládání jednotlivých částí lidského těla tak, aby tvořily celek, je oblíbenou aktivitou nejmladších dětí.
Můžete vyzkoušet puzzle, kostičky nebo knoflíky.

Rozumíte základům, rozhodli jste se pro Montessori výuku, znáte akreditační organizace a rozhlížíte se po školách. Jak poznáte, že jste našli tu pravou?
Výběr školy je vážným rozhodnutím. V ideálním případě se jedná o rozhodnutí, které na mnoho let ovlivní nejen váš život, ale – a to je důležitější – život vašeho dítěte, neboť vybíráte místo, kde stráví většinu let, v kterých může být formováno.
Tady je pár tipů pro výběr školy, která bude tou pravou pro vás a vaši rodinu.

Ne všechny Montessori školy jsou si rovny.
Přesto, že vize Marie Montessori ve vzdělání byla jasná, její dílo vedlo k různým přístupům.
V nejlepším možném případě se tyto přístupy liší na základě odlišného kulturního a historického rámce a přitom je spojuje víra v jedinečný potenciál dítěte, holistický přístup a pozorování prostředí a potřeb dítěte.
Jak říkávala moje trenérka: “Vše lze udělat mnoha různými způsoby.”

Stručně řečeno teorie senzitivních období uvádí, že v lidském vývoji existují určitá stádia, během kterých je jedinec obzvláště citlivý k určitým podnětům kriticky důležitým pro další růst.
Pokud podněty chybí, vývoj je nedostatečný nebo narušený.
Pozdější terapeuticko-pedagogické nápravy mohou, ale nemusí být možné.
V každém případě bude třeba vynaložit větší úsilí a výsledky budou menší.

Když se poprvé ponoříte do pozoruhodného světa Montessori, budete se možná cítit, jako byste vkročili do paralelního vesmíru nebo při nejmenším do cizí země, která má svá přesvědčení, své zvyky a svůj jazyk, které jsou pro člověka zvenku nepochopitelné.
Možná že dokonce i ti, kteří už tento svět trošku okusili – třeba dokonce začali používat termíny jako “senzitivní období” a “psychické embryo” v každodenní konverzaci – by měli problém tyto pojmy přesně definovat.

Učení úmyslného a samostatného používání toalety nebo nočníku se výrazně liší mezi jednotlivými kulturami a výrazně se proměňovalo i historicky.
Dnes některé rodiny praktikují tzv. bezplenkovou komunikační metodu a plenky nepoužívají téměř vůbec, zatímco jiní s učením chození na toaletu čekají, až bude dítěti tři a více let.

Thajský výrobce PlanToys série hraček “Wonky Fruits and Vegetables – Nepovedené ovoce a zelenina”), která vznikla ve spolupráci s nizozemskou firmou Kromkommer, přináší informace o udržitelnosti přímo do dětských pokojíčků. Tyto hračky vznikly se záměrem poukázat na plýtvání nevzhlednými potravinami.
Luna Journal zpovídal Alaina De Rauwa.

Když se bavíme o Montessori, mnozí lidé (zejména ti, kteří už s Montessori alespoň nějakou zkušenost mají) si jako první představí typickou třídu Casa dei Bambini: prostornou, vzdušnou místnost vybavenou nábytkem na míru a krásnými dřevěnými pomůckami.
Kvalitní vybavení třídy není levnou záležitostí – nejlepší didaktické materiály jsou navrženy a vyrobeny s péčí a přesností a (i protože Montessori zdůrazňuje oddělování pojmů a izolaci obtížnosti) najdeme jich ve třídě mnoho.

Jedním z klíčových rozdílů mezi tradičními přístupy a Montessori vzděláváním tkví v přístupu, který zde zaujímáme jako vychovatelé (ať už jako rodiče, učitele, rodinní příslušníci nebo v jakékoliv další z výchovných rolí, které vznikají mezi dospělým a dítětem).
V Montessori chápeme, že lidský vývoj probíhá spontánně a nevyhnutelně skrze interakci dítěte s prostředím, a proto je přinejmenším zbytečné a častěji přímo škodlivé pokoušet se jej řídit nebo kontrolovat.

Maria Tecla Artemesia Montessori v mnohém dalece předběhla svou dobu; zároveň byla také ale jejím dokonalým ztělesněním.
Narodila se a vyrůstala na sklonku „Století objevů“, v době, kdy převratné poznatky vědy a techniky i hluboké politické a společenské změny slibovaly nástup nové éry lidstva: čas skutečného porozumění.

Praktický život tvoří srdce Montessori tříd pro děti do šesti let.
Ve vyšších třídách už na něj není kladen takový důraz, protože pozornost dítěte přechází od praktických dovedností k představivosti a abstrakci, ale jeho přínos si každé dítě nese po zbytek svého života.

Dr. Montessori strukturovala školní kurikulum do pěti základních oblastí.
Montessori učitelé studují tyto oblasti v rámci své přípravy a na jejich základě organizují třídy tak, aby již samotné uspořádání prostoru odpovídalo struktuře vzdělávacího plánu a pomáhalo žákům orientovat se v materiálech a učivu.

Při rozhovorech s rodiči se zpravidla projevují dva základní přístupy k tématu.
Hranice jsou buď vnímány tvrdě a negativně – jako “trest”, který dítěti ubližuje a ke kterému by v ideálním případě nikdy nemělo dojít; nebo na opačné straně spektra hranice jako nezbytný a užitečný nástroj, s pomocí kterého dítě přetvoříme ze “špatného” přirozeného stavu do poslušného “vychovaného” dítěte.
Správné a hodné je pak dítě, které udělá přesně to, co mu řekneme.

Ve vzdělávání probíhá až překvapivě vášnivá debata ohledně dvou odlišných přístupů: ve prospěch věkově smíšených versus striktně věkově oddělených tříd.
V současné době se zdá, že se novější trendy v mateřských školách přiklání k věkově smíšeným skupinám.
Na základních školách jednoznačně vedou segregované třídy, smíšené se vyskytují jen ojediněle, spíše jen jako nutné zlo v malých školách.