Internet je plný „inspirací” pro rodiče a učitele malých dětí.
Najít můžete úžasně tvořivé a nápadité rady a návody, ale také hromady naprosto zcestných věcí.
Proto si tento článek klade za úkol poskytnout nikoliv seznam konkrétních nápadů, ale raději příklady, vysvětlení a zásady.
Ty vám pomohou s tím, jak vybrat (nebo vymyslet) výtvarné aktivity, na co nezapomenout a čemu se raději vyhnout.
Od nastavování hranic, řešení konfliktů, přes motivaci až po potlačování nevhodného a nežádoucího chování – příčinou mnoha rodičovských potíží často bývá neschopnost ‚navzájem se pochopit‘.
“Jak mu to mám říct, aby to konečně pochopil?”, “Jako kdyby mě vůbec neposlouchala.”
Nebo naopak: “Co se nám to snaží říct?”
Montessori vzdělávání se vyhýbá odměnám a trestům.
Princip je jednoduchý: dítě by se mělo učit – a je plně připraveno se učit – takovým tempem a způsobem, které přesně odpovídá jeho vývoji a individualitě.
To mu přináší hluboké vnitřní uspokojení a pomáhá mu na cestě k sebeutváření; žádnou další motivaci nepotřebuje.
Role dospělého je připravit prostředí pro učení a umožnit dítěti v něm pracovat, ne tlačit se do procesu učení a snažit se ho ovládat prostřednictvím necitlivých zásahů, ať už se jedná o negativní (tresty), nebo pozitivní (odměny a pochvaly).
Dr. Montessori nám mnohokrát opakovala, že dítě je samo sobě učitelem a učí se samo zkoumat svět.
My dospělí jsme ale nutná součást tohoto světa a mnoho z nás – rodiče a širší rodina, učitelé, přátelé a další – slouží dítěti jako průvodci v jeho učení.
Dítě potřebuje, abychom mu poskytli vysvětlení, nastavili vhodné hranice chování a sami šli příkladem; a časem také, abychom kontrolovali některé jeho projevy, zamezili nebezpečnému, nežádoucímu a nevhodnému chování a přesměrovali energii dítěte nebo mu odepřeli něco, co zrovna chce.
Výbuchy silných negativních emocí u dítěte jsou často pro rodiče extrémně náročné a bolestivé.
Rádi bychom věřili, že pokud uděláme vše „správně“, bude naše dítě šťastné a nebude se muset potýkat s hněvem, smutkem a strachem.
Všechny tyto pocity ale k životu patří a nemůžeme se jim vyhnout ani před nimi uchránit dítě.
Naučit se je zvládnout a zpracovat je jedním z velkých úkolů dětství.
A jak v Montessori víme – jediný skutečný způsob, jak se něco naučit, je si to prožít.
Příchod druhého (třetího, čtvrtého…) dítěte je samozřejmě velká událost v životě celé rodiny.
Většina rodičů se cítí trochu jistěji než u dítěte prvního – už trochu vědí, „do čeho jdou“ – na druhou stranu je tu ale zcela nový element: vztah mezi dětmi samotnými.
Budou se mít navzájem rády, hrát si spolu a pečovat jeden o druhého?
Nebo se budou hádat a soupeřit?
Před několika lety jsem se bavila o Montessori vzdělávání s člověkem „zvenku“.
Něco málo o něm slyšel a nelíbilo se mu to: měl dojem, že Montessori vzdělávání má sklon vytvářet v dětech tvrdohlavost, že jsou pak příliš nezávislé, dohadují se a chtějí dělat věci „po svém“.
A měl docela pravdu, tohle všechno v Montessori dětech vidím.
Jen v tom nevidím problém.
Každý, kdo má blízko k malým dětem, si určitě na vlastní kůži zažil jejich obrovský potenciál pro lásku a velkorysost, ať už jde o velké pusy a objetí, nezištné dary nebo až nečekanou empatii k ostatním.
Někdy ale to samé dítě, které se před chvilkou mazlilo s nejlepším kamarádem, dokáže také strkat, škrábat, tahat za vlasy nebo se tahat o hračku.
V raném dětství je formálních lekcí nebo prezentací zdvořilostního chování jen málo.
Podstata celého učebního plánu spočívá v tom, jak se za prvé chováme my k dětem a za druhé my dospělí k sobě navzájem v jejich přítomnosti.
Učí se totiž zejména naším příkladem.
Obrázek je vůbec prvním obsahem knihy, který dítě dokáže „přečíst”.
Právě díky obrázkům dítě porozumí příběhu a je schopné interpretovat hlavní postavy, zvířátka, nejrůznější prostředí či situace, aniž by umělo skutečně číst.
Z ilustrací zobrazujících výraz v obličeji a z řeči těla je dítě schopné rozpoznávat jednotlivé emoce.
Věříte stejně jako my, že každé dítě má postupovat svým tempem a učit se zvládat ty správné úkoly ve správný čas?
Pokud ano, pak vám doporučujeme vybrat svému dítěti pomůcky typu Montessori, které podporují smyslový i emoční rozvoj, dají dětem prostor zamyslet se, pozitivně se učit ze svých chyb a tvořivě se rozvíjet.
Vyberte si u nás tradiční dřevěné stavebnice, didaktické hry či motorické hry pro nejmenší.
Před dosažením věku dvou let prochází dítě sérií vývojových změn, díky kterým začíná potřebovat nové sociální prostředí.
Ačkoliv rodiče pro ně zůstávají i nadále hlavní jistotou v jejich životě, potřebují děti v této fázi rozšířit své sociální obzory, dostat příležitost kontaktu s vrstevníky, a získat zkušenost společenské nezávislosti.
Je to veliký a zásadní krok: děti se učí přechodně fungovat bez rodičů, v kolektivu kamarádů a učitelů.
Když Dr. Montessori poprvé začala aplikovat své dlouholeté poznatky, setkala se s širokým uznáním a údivem.
„Ohromující“ úspěch jejích žáků – schopnosti, chování, úroveň vývoje – vedly některé k tomu, aby prohlašovali, že ve skutečnosti přeměňuje děti do vyšších úrovní prostřednictvím dosud neznámých vzdělávacích mechanizmů.
Taková tvrzení však rázně odmítala.
Lidský vývoj není konstantní ani stabilní kontinuum; spíše si ho představte jako střídající se parabolu, která se zrychluje a zpomaluje, vyznačuje se rychlými změnami, vrcholy a minimy.
Téměř každý rodič byl pravděpodobně svědkem skokových změn svého dítetě „přes noc“- ať už šlo o propuknutí období vzdoru u batolete, nebo odmlouvání a nepořádek v pokoji u školáka.
A co teprve období dospívání a vše, co s sebou přináší.
Na téma přípravy a nastavení domácího prostředí pro novorozence je k dispozici nekonečné množství zdrojů a zdá se, že se většina z nich soustředí na jednu ze dvou věcí.
Buď na to, co z vašeho domova odstranit – vytvořit bezpečný a „dítěti-odolný” domov – nebo na to, co si rozhodně pořídit – nekonečný seznam komerčních výrobků, od těch praktických (dobrý kočárek nebo autosedačka), přes ty, které nepotřebujete, ale je výhodné je mít (ohřívač lahviček, bezzápachový koš na použité dětské pleny), až po ty úplně nesmyslné (dětská elektronika, ohřívač na vlhčené ubrousky).
Zhruba v polovině prvního roku života přicházejí dva hlavní milníky související s pohybem: dítě se učí pohybovat a později sedět bez podpory.
Náhle se malé nehybné nemluvně, které se předtím muselo spoléhat na to, že ho někdo přenese, nebo mu přinese hračku, promění v plazící, uhánějící, lezoucí smršť zvědavosti a zkoumání.
Ačkoli je období předškolního a školního věku mentálně odlišné, jsou si ve spoustě věcí podobné, hlavně pokud se jedná o fyzický prostor, který dítě obývá a způsob, jak na sebe vzájemně působí.
Ve třech letech děti překračují pomyslnou hranici mezi tím být „malým dítětem“ a „velkým dítětem“.
Mění se z batolecího „nevědomého průzkumníka“ na předškolního „vědomého pracovníka“ a začínají rozvíjet uvažující mysl podporovanou plynulostí jejich rodného jazyka.
Zrak je pro člověka jedním z nejdůležitějších smyslů, který se postupně vyvíjí a proměňuje.
Zrakem poznáváme dokonale okolní svět. Vnímáme světlo, barvy, tvary a mnoho dalších informací.
Správný vývoj zraku můžeme podpořit již od narození.
Vybírejte proto první hračky pro miminka takové, které poskytují správné vizuální podněty díky kontrastním barvám.
Jaké jsou nejčastější překážky mezi námi rodiči a touto volbou?
1. Montessori škola je pro vás nedostupná. Montessori školy bohužel ještě nejsou tak rozšířené, aby byly dostupné každému dítěti.
Na mnoha místech jsou nejen vzácné, ale také mají v naprosté většině tendenci být soukromé, a proto jsou pro většinu lidí neúnosně drahé.
I když vás to mrzí a odrazuje, neznamená to, že nemůžete být Montessori rodiči.
Raději se vydejte hledat školu, která bude co nejvíce vyhovovat vaší rodině.
Montessori není jen vzdělávací metoda.
Pomáhá nám také porozumět jak můžeme co nejlépe podpořit přirozený vývoj dítěte.
Filozofie a vývojové teorie Marie Montessori nám umožňují pochopit jaké jsou vývojové potřeby v určitých životních obdobích.
Praxe a implementace nám pomáhají následovat individuálního vnitřního průvodce nebo vývojovou cestu každého dítěte prostřednictvím laskavosti a úcty.
